Někteří ze současných autorů soudí, že Freinetovy padesát let staré
přístupy jsou v dnešní době již nepoužitelné a není možné se z nich
nijak poučit. Dle mého názoru je skutečnost naprosto opačná.
Ano,
skutečně dnes nelze vyučovat především manuální práci, která je
postupem času díky moderním technologiím ve výrobě přenechávána spíše
strojům. Nicméně principy, se kterými Freinet pracoval, jsou velmi
současné a velká pedagogů na všech stupních vzdělávání by se z nich
mohla poučit. Ne nadarmo byl Freinet považován za otce francouzské
pedagogiky.
V Freinetově přístupu nacházím právě prvek toho, co v
současném systému vzdělávání postrádám. Tímto prvkem je kontakt s
realitou. Žáci a studenti dnešních škol mají skutečně velmi dobré
teoretické znalosti v různých oblastech vědění. Nicméně když dojde na
to, aby svoje znalosti ověřili prostřednictvím reálné aplikace teorie v
praxi, naráží velmi často na problém. Toto by se z mého pohledu mělo
změnit. Vzhledem k tomu, že léta, které jsem strávila jako žačka na
základní nebo stření škole, nejsou příliš vzdálená, uvědomuji si, že
některé znalosti, které jsem studiem získala, bych nikdy nebyla schopna
použít v praxi. K čemu je mi například informace kolik vodíků nebo
uhlíků obsahuje cyklopentan, pokud nejsem schopna určit, k čemu je mi
tato informace dobrá. Žáci považují potom tyto informace za
„tautologie“, které se musí naučit i když nevědí proč. Tento systém je
dle mého názoru neefektivní a měl by se spíše začít přibližovat k
praktické aplikaci znalostí v praxi.
Dalším významným přínosem je
dle mého názoru Freinetova snaha po komunikaci a kooperaci mezi žáky. V
současném školství je naprostý nedostatek diskuze a kooperace. Stejně
jako v praktickém životě, by se žáci měli učit i ve škole spolupracovat
se svými kolegy.
Na rozdíl od vysokoškolského systému vzdělávání
jsem na střední ani základní škole nezaznamenala jakoukoli snahu o
rozvoj kooperace mezi žáky. Seminární práce jsem vždy vypracovávala,
stejně jako moji spolužáci sama doma za použití internetu nebo učebnic,
nicméně o tématu jsem se spolužáky obvykle nedebatovala ani jsme si
vzájemně nevyměňovali své názory a postřehy. Kooperace a komunikace je
dle mého názoru nejlepším nástrojem pro rozvoj kreativity a kreativního
myšlení studentů. Obzvláště v dnešním globalizovaném světě se
sofistikovanou dělbou práce a rozsáhlými komunikačními kanály je, dle
mého názoru, komunikace a kooperace pro praktický život naprosto
nezbytná.
Žádné komentáře:
Okomentovat